10 – Vaziště vorů Dlouhá Ves

Dlouhá Ves (Langendorf) byla založena roku 1290 v období intenzivního rýžování zlata na Otavě, jako její majitel je uváděn jistý Blajislav, z pramenů pak máme na Dlouhé Vsi z Blajislavova rodu potvrzeného ještě Lipolta (1318) a Vojsu (1320), stejně jako posledního člena rodu, Vitmara, který v Dlouhé Vsi pobýval v letech 1404–1413. Další nám známý majitel byl Prokop Tomek z Čejkov, který statek Dlouhá Ves koupil nejspíš roku 1497 a jeho rod zdejší tvrz obýval až do roku 1589, kdy ji od Jindřicha Tomka koupil Jan Čejka z Olbramovic na Němčicích. Když zemřel, pravděpodobně roku 1650, Janův vnuk Mikuláš Jetřich, získal statek Jan Kašpar Hozlauer z Hozlau, který jej ale už po dvou letech prodal Izabele Markétě Hýzralové ze Slahausenu. Dlouhoveský statek tehdy tvořil kamenný objekt tvrze s příkopem a padacím mostem, dvůr, pivovar, Dlouhá Ves a tři další vesnice. Další zmínka o tvrzi pochází z roku 1694, kdy ji kupují manželé Jan Schafberger u Trubergu a Johana, rozená Wernerová z Geyersbergu od hraběte Inocence Ferdinanda Bubna z Litic. O tři roky později ji od nich koupil Jan Jiří Schuman. Roku 1732 tvrz rod Schumanů přestavěl na zámek. Statek se v průběhu následujícího půlstoletí zadlužil a roku 1785 ho tak kupuje Michael Lazari. Finanční problémy se však dále nabalovaly a statek tak v dražbě získal roku 1787 Josef Enis z Atteru.

Roku 1800 byla koupena knížecím rodem Schwarzenbergů a připojena k panství Prášily. Bylo vybudováno přibližně 25 v řadě stojících dvojdomků, v nichž byli ubytováni z velké části bavorští dělníci (proto také označení „Bavorské domky“) pracující ve skladišti dřeva. Tato řada domků, pojmenovaná Nová Dlouhá Ves, měřila asi 600 metrů a byla postavena na jihozápad od původní osady.

Na konci 19. století ve vsi žilo zhruba 1000 obyvatel, z roku 1910 máme konkrétní počty – žilo zde 1247 obyvatel v 167 usedlostech.

Do Dlouhé Vsi bylo po jejím přikoupení přeneseno ředitelství panství, které do té doby sídlilo v Prášilech. Byly zde vybudovány rechle, které zachytávaly plavené dřevo z kanálu. To pak bylo po vytažení na břeh uskladňováno, sušeno a následně vázáno do vorů (z Dlouhé Vsi do Prahy se vor plavil dle počasí a množství vody asi tři až čtyři dny, zpět pak plavci šli pěšky týden).

Dlouhá Ves, hradlový most
Lepší manipulaci se dřevem umožňovaly některé další umělé kanály. Vaziště bylo na tzv. Pátečku, kde z Otavy vlevo odbočoval kanál, kde se vory vázaly. Kanál je dochován dodnes, v horní části je dnes hydroelektrárna. Vaziště byla místa na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavovaly nebo převazovaly. K vazišti se kmeny dopravovaly různými způsoby, například za koněm, traktorem nebo na voze. Někde sami plavci stromy i káceli – byli tedy zároveň dřevaři.

Až do roku 1930 statek vlastnili Schwarzenbergové. Poté byl dlouhoveský zámek v  zanedbaném stavu, dokonce jednou vyhořel, a jeho zbytky proto musely být okolo roku 1949 strženy. V 60. letech byla stržena také barokní stodola z roku 1718 a na počátku let osmdesátých také barokní kaple sv. Kříže, postavená roku 1732.

Mapa