7 – Čeňkova Pila – elektrárna

Vodní elektrárna Vydra využívá ke svému pohonu Vchynicko-tetovský kanál. Voda z kanálu je vedena do akumulační nádrže a následně pod spádem 240 metrů pohání turbínu elektrárny. Průměrný výkon je 6,4 mW. Dodnes funkční stavba, která byla postavena v roce 1937 podle návrhu Ing. Karla Koska (plně však začala fungovat až po dokončení stavby akumulační nádrže v roce 1942, kdy byla Čeňkova pila součástí říšské župy Bayerische Ostmark), je přístupná veřejnosti – návštěvníci si zde mohou prohlédnout expozici Šumavská energie, která v objektu funguje od roku 1997. Jsou zde k vidění „funkční“ modely vodních elektráren, historické přístroje, ukázky z filmů či model části Šumavy od Modravy po Čeňkovu Pilu. Podstatná část expozice je věnována také Vchynicko-tetovskému kanálu.

Voda z kanálu je pak podzemím vedena do akumulační nádrže v osadě Sedlo. Vlastní akumulační nádrž o obsahu 67 000 m3 je napájena vodou z bývalého plavebního kanálu podzemním přivaděčem o délce 3,2 km. Nashromážděná voda je využívána k výrobě elektřiny především při největším zatížení elektrizační soustavy. Přes kovové česlice vytéká voda do 1 m širokého a 500 m dlouhého úbočního potrubí ústícího ve vyrovnávací komoře, tzv. „vodním zámku“. Přes přepad, který je vybaven pojistným zařízením a umístěn v kruhové stavbě v nádrži, je voda sváděna 240 metrů dlouhým tlakovým ocelovým potrubím do strojovny elektrárny. Dnes je elektrárna funkční technickou památkou. Roční výroba elektrické energie dosáhla v roce 1995 30 mil. kWh.

Karel Kosek se narodil 8. 11. 1882 v Podmoklicích na okrese Semily. Jeho odborné znalosti, získané na Vysoké technické škole, mu spolu s dokonalým ovládáním světových jazyků umožnily studium světových poznatků ve stavbě vodních děl. Po působení v Plzni se přestěhoval do Prahy, kde byl zaměstnán jako inženýr-adjunkt Zemského výboru. V první světové válce se dostal se do ruského zajetí, posléze do československé legie. V Balatinsku se mu sice nepodařilo uchránit před zastřelením bolševiky celou rodinu generálního ředitele středoasijských drah Kotoševa, alespoň zachránil život jejich dvěma dcerám – starší Marii a mladší Larisu. Marie se stala dne v roce 1918 v Taškentu manželkou Karla Koska.

Po ukončení vojenské služby se Karel Kosek stal vrchním technickým radou odboru 47 na Zemském úřadě v Praze. Jeho pracovní náplní bylo sledování vodních děl a využívání vodní síly. Byl také velkým milovníkem přírody, zvlášť Šumavy. K jeho šumavským studiím patří například využití hydroenergetického potenciálu Černého jezera a další úvahy o vodních dílech na Vydře a Křemelné, kterým věnoval převážnou část své činnosti ve dvacátých a třicátých letech. Původně přečerpávací elektrárna pod Černým jezerem funguje dodnes. Za to, že se mu nepodařilo postavit přehrady na Vydře a Křemelné, jsme ovšem dnes rádi. V roce 1937 byl Kosek pověřen funkcí hlavního kolaudátora stavby elektrárny Vydra. Ing. Kosek úzce spolupracoval s prof. dr. Juliem Fiedlerem, který vedl Ústav vodních staveb na Německé vysoké technické škole v Praze. Jako důchodce pracoval ve službách ZČE ve funkci odborného znalce. V poválečných letech byl stálým expertem Státního úřadu plánovacího a poradcem při výstavbě vltavské kaskády. Přestože jej oční choroba ve stáří připravila o možnost sledování technických výpočtů a výkresů, pracoval zpaměti a překvapoval své spolupracovníky rychlými technickými závěry. Rád pobýval ve své chatě u silnice ze Srní na Sedlo. Chata se pak stala útočištěm i jeho manželky Marie, která žila celý život se svojí svobodnou sestrou Larisou. Chata stojí dodnes. Nepřehlédnete ji díky výrazně barevným okenicím. Barevné provedení bylo nejspíš podmíněno ruským vkusem Marie a Larisy.

Ing. Karel Kosek zemřel 15. 11. 1960 bez potomků.

Mapa