Sklárny na Šumavě mají dlouhou tradici. První sklář známý jménem je jakýsi Kadolt z Nýrska, který ovšem pobývá v Praze. To se píše 14. století. Skláři do českých zemí přišli nejspíše z Bavorska.
Šumava jim nabízela vše, co potřebovali: dřevo, křemen, vápenec a vodu. Dřeva k výrobě potaše měli sice dostatek, ale občas v blízkém okolí všechno spotřebovali, pak bylo jednodušší přestěhovat sklárnu blíže k lesu. Proto staré šumavské sklárny, ač se jmenují stejně, mají více poloh. Na výrobu kilogramu potaše bylo třeba tuny až dvou tun dřeva. To se spálilo a vyluhováním se získávala potaš. Pokud ji sklář chtěl mít čistější, vypaloval ji ještě v kalcinačních pecích. Potaš se přidávala do sklářského kmene z důvodu snížení teploty tání sklářského písku. Přidáním potaše se teplota tání snížila až o polovinu, na přijatelných
1200 °C. 100 kilogramů sklářského kmene mohlo obsahovat i 25 kg potaše. Křemen se drtil v tzv. puchrech na sklářský písek. Nejdříve se ovšem křemenné balvany rozpálily v peci, pak vhodily do studené vody, kde popraskaly. Až potom je buchary nebo okované sloupy rozmělnily na jemný písek. Původní šumavské sklo bylo zbarveno do zelena, říkalo se mu lesní sklo. Zabarvení způsobovala přítomnost železa v křemenu, kterého se staří skláři nedovedli zbavit. Vápenec se přidával do tzv. křídového skla, které se dalo dělat silnostěnné a bylo tedy vhodné i k broušení.
Nejstarší sklárny v oblasti Modravska stály na Svojších a Podlesí. Zakladatel vsi a nájemce hradu Kašperk, Petr Zmrzlík ze Svojšína, zde provozoval hutě nejpozději v roce 1452. Nejbližšími sklárnami byly provozovny na Antýglu nebo Filipově Huti.
Skláři byli svobodným i zvláštním lidem. Nýrský učitel a regionální historik Josef Blau napsal, že skláři byli lehkomyslný lid, žijící veselým a bezstarostným životem ze dne na den a často z ruky do úst. Co získal jeden den za práci celého mzdového období (tj. většinou 14 dní), to muselo být ve stejné době, někdy i dokonce dopředu utraceno. K tomu historik Bedřich Štiess dodává, že ten nepořádný život byl nejen důsledek těžké a namáhavé práce, která trvala s jen krátkými přestávkami až dvacet hodin denně, ale i odlehlostí pracovišť a také snahou panství, aby skláři vypili co nejvíce panského piva.