1 – Sušice / Muzeum Šumavy

Sušické muzeum bylo pod jménem Šumavské muzeum v Sušici založeno roku 1880 městskou radou z popudu místního učitele Josefa Holíka a mělo svými sbírkami kromě dějin města pokrýt vlastivědu větší části Šumavy a Pošumaví, neboť jiné muzeum v té době v regionu ještě neexistovalo. Pro muzeum byla původně vyčleněna jedna místnost v budově radnice, po dvou letech došlo k drobnému přesunu do větší, lépe vyhovující místnosti. Holík však roku 1893 zemřel a jeho nástupce Jan Taul, rovněž učitel, si nedokázal vydobýt u vedení města takový respekt, jaký měl jeho předchůdce. Město tak chtělo v roce 1896 přemístit muzeum do jiných, o poznání méně reprezentativních prostor, k čemuž díky protestům a finanční podpoře od městské spořitelny nedošlo. Nakonec dostalo muzeum k dispozici větší prostory, rovněž v rámci radnice. Ve vedení muzea se vystřídalo několik lidí, z nichž nejvýznamnějším byl pro jeho další vývoj Kajetán Turek, který ho vedl od roku 1912 až do své smrti roku 1942.

Kajetánu Turkovi se po mnoha letech jednání podařilo v roce 1933 získat pro muzeum vlastní budovu a nemuselo tak sbírky, rozšířené o sklo z annínské sklárny, vystavovat v poněkud stísněných podmínkách v prostorách radnice. Nově se tak muzeum přemístilo do budovy bývalého děkanství na sušickém náměstí. Pod vedením Kajetána Turka se muzeum spíše než na venkov a zemědělství soustředilo na městský život – měšťanstvo, cechy, spolky, řemesla a průmysl (včetně sklářství). K muzeu byl také v té době připojen městský archiv.

Po smrti Kajetána Turka muzeum přebírá jeho syn Luboš. Tomu se podařilo zachovat pro muzeum budovu, většinu sbírek i knihovny, díky nutné spolupráci s německými úřady. Po osvobození Sušice americkou armádou 6. května 1945 byl Luboš Turek zatčen příslušníky okresního národního výboru a posléze pro kolaboraci odsouzen na doživotí, které si měl odpykávat ve Valdicích. Jeho matka, dost možná právě kvůli synovu zatčení a procesu, spáchala roku 1945 sebevraždu. Majetek rodiny byl zabaven. Po devíti letech mu byl trest zmírněn na dvacet let vězení a hned roku 1955 byl podmínečně propuštěn. Po svém propuštění odešel do Prahy a už se do Sušice nikdy nevrátil.

Po válce byla činnost muzea postupně obnovována, o což se postaral především ředitel muzea, gymnaziální profesor a městský archivář Antonín Janák. Na poválečné obnově muzea se podíleli také studenti místního gymnázia. Roku 1951 započaly pod dohledem odborníků z Národního muzea práce na nové expozici, která byla veřejnosti představena v říjnu 1956. Roku 1967 bylo místní muzeum organizačně propojeno s muzei v Kašperských Horách a Železné Rudě a nadále fungovalo pod společným názvem Muzeum Šumavy, přičemž jeho ředitelství zůstalo v Sušici.
Dnes je v muzeu možné navštívit expozici mapující dějiny města, historii sirkařské výroby či proslulý dřevěný mechanický betlém. Značná část expozice je věnována také šumavskému sklářství. Návštěvníci si zde mohou mimo jiné prohlédnout skleněné výrobky z Annína, Klášterského Mlýna, Lenory či Adolfova, model sklářské hutě či náčiní, které se v hutích používá. Větší část této expozice pochází z daru Bruna Schreibera, kterou muzeum od tohoto švýcarského sběratele skla obdrželo v roce 2005.

Mapa