Gabréta
Nálezy štípaného rohovce z doby středního mezolitu (9 600-5 500 let před naším letopočtem) v oblasti Modravy, Březníku či Křemelné u Stodůlek svědčí o tom, že na Šumavě bylo živo už před desetitisíci lety. Tito lidé ovšem nebyli na Šumavě usazeni trvale, putovali sem na sklonku léta, kdy je sem přitahovali zralé lesní plody, lískové oříšky nebo ryby.
Nálezem stovek kusů střepů mladolaténské kultury v údolí Křemelné u Frauenthalu v roce 2011 bylo doplněno další šumavské sídlo Keltů. Zdejší sídlo bylo rovinné, zemědělského typu. Nejspíše sloužilo jako základna pro zdejší rýžovníky zlata a nejspíš leželo i na obchodní stezce, později zvané Vintířově. Mezi další šumavská keltská sídla patří Sedlo u Albrechtic, Kouklovna u Velhartic, Věnec u Čkyně nebo u bavorského Lichtenau.
Z doby, kdy šumavskou krajinu obývali Keltové se traduje i označení zdejšího pohoří jako Gabréta. Kdo vlastně ví, jakou oblast staří historici a zeměpisci měli na mysli, když mluvili o Gabrétě?
Když roku 18 našeho letopočtu sepisuje Řek Strabón sedmnáctidílné zeměpisné dílo Geographiké, zmiňuje v něm jakousi oblast obývanou Markomany Gabrétu. O více jak století později Makedonec Claudius Ptolemaios nakreslil v Alexandrii mapu jemu známého světa. V komentáři k mapě se několikrát zmiňuje o lese Gabrétě (Gabréta hylé; hylé = řecky les). Mj. uvádí polohu Gabréty pod Sudetami či jako les obklopující území Markomanů od severu. Původ a význam slova Gabréta lze dnes jen těžko dosledovat. Název může pocházet od keltského slova gabro, což by významově mělo odpovídat kozorohu, ale i kozlu či ovci. Možné je i zkomolení slova querquetum (či querqueta = dubový les) na Gabréta oněmi antickými autory.
V české literatuře se termín Gabretský les poprvé objevuje v díle exulanta Pavla Stránského ze Zap a to v díle Respublica Bohemiae z roku 1634. O něco později používá termín Gabréta ve svých pracích jezuita Bohuslav Balbín. Tehdy už je používán i název Šumava, a Balbín přiřazuje termín Gabréta nejen k ní, ale celému pásu hraničních hor od Chebska přes Sušici dále k jihovýchodu. V průběhu staletí je název Gabréta přiřazován i k Novohradským horám, Třeboňské pánvi či hoře Kleť. Tito autoři určitě převzali název Gabréta od zmiňovaných autorů.
Na území osídleném Kelty a později Markomany žili jak kozorožci (ti žijí v Alpách do dnes), tak i tehdejší obyvatelé chovali ovce i kozy. Jako předloha pro umělecké znázornění zvířat sloužili jak ovce a kozy, tak kozorožci. Kozorožec byl v pozdější době považován v alpské oblasti za kultovní zvíře. Části jeho těla, zejména nestrávené zbytky zvané bezoárové koule, byly používány jako přísady do léků nebo v alchymii. Je možné, že tomu tak bylo i v době Keltů. Poněkud zavádějící je překlad názvu Gabréta jako Les kozorohů, neboť kozorožci lesy neobývají.
Je-li ale odvozen název Gabréta od kozorožců či od dubového lesa, se můžeme dnes jen dohadovat a vznik názvu a umístění místa tak vysvětlovat pouze hypoteticky.