13 – Stezka strážců hranice
Linie opevnění československé armády z druhé poloviny 30. let 20. století byla stavěna na obranu demokratického československého státu proti útoku nacistického Německa. Je zajímavé, ale pro dějiny charakteristické, jak některé věci souhrou dějinných událostí poslouží přesně k opačnému účelu, než k jakému byly postaveny. To je i případ části československého opevnění v blízkosti Bruntálu na Moravě.
Počátkem října 1938 příslušníci 7. výsadkové divize německé armády při obsazování pohraničí českých zemí cvičně zaútočili na již opuštěné pevnůstky u Košetic na Bruntálsku. Při útoku zde Němci vsadili na součinnost parašutistů s vzdušnou pěchotou.
Při tomto cvičení německé velení odhalilo řadu
nedostatků, které byly v dalších měsících odstraněny. Němečtí parašutisté,
výsadkáři, ale i nepostradatelní ženisté, kteří odpalovali nálože v prostoru
střílen, si zde mohli vyzkoušet téměř vše potřebné ke zdolávání pevností,
na něž při své obranné doktríně spoléhali západní sousedé Německa,
především Francie a Belgie. Například bleskové dobytí pilíře belgické obrany
pevnosti Eben Emael je toho názorným příkladem.
Po Mnichovské konferenci (29. 9. 1938) muselo Československo vydat velkou část svého opevnění Německu. Ironií osudu tedy československé pevnosti stavěné k zadržení nacistů posloužily agresorovi jako perfektní místo pro zlepšení a nacvičení svých útočných úderů.