12 – Stezka strážců hranice
Významnou součást ostrahy jihozápadní hranice země a oblasti Sušicka představoval ve středověku hrad Kašperk. Jeho zakladatel Karel IV., který mu propůjčil své jméno, v roce 1356 nařídil svému staviteli Vítovi řečenému Hedvábný, aby hrad Kašperk stavěl „pro obranu země české“.
Hmotová rekonstrukce hradu Kašperk
Hradní posádka měla vedle zemské hranice strážit kašperskohorský
zlatonosný revír a zajišťovat bezpečný provoz na nově zbudované
obchodní komunikaci zvané Zlatá stezka. Jedna z jejích větví,
procházející kolem hradu vedla ze Sušice přes Kvildu do bavorského
Pasova.
Hrad Kašperk, hlavně jeho jádro, sice působí monumentálním dojmem, z vojenského hlediska však jeho obrana byla dosti pasivní, spoléhající především na strmý, špatně přístupný terén. Rozpor proč tak mocný a vyspělé architektury znalý panovník, jakým Karel IV. bezesporu byl, postavil tak jednoduchý hrad, vysvětlíme snad jedině tím, že počítal s Kašperkem a dalšími jeho strážnými hrady jako s opevněnými centry, kde by se v případě napadení země vojska pouze soustřeďovala. Následně by pak v poli napadala útočníka, který by vpadl do země.
Z vojenského pohledu se jedná o tzv. aktivní způsob obrany, kdy se sama armáda nebude bránit v pevnosti, aby nechala útočící vojska loupit a drancovat okolí, ale soustředěnými útoky bude usilovat o jejich co nejrychlejší zničení či aspoň vytlačení ze země. Naopak pasivní způsob obrany představuje málo mobilní armáda, spoléhající při obraně země na vojska bezpečně uzavřené v pevnostech. Československá vojenská doktrína ve třicátých letech 20. století preferovala spíše tento způsob obrany, i když se do výzbroje armády postupně prosazovaly zbraně pro aktivní způsob obrany jako byly moderní tanky a letadla.
Hrad Kašperk, hlavně jeho jádro, sice působí monumentálním dojmem, z vojenského hlediska však jeho obrana byla dosti pasivní, spoléhající především na strmý, špatně přístupný terén. Rozpor proč tak mocný a vyspělé architektury znalý panovník, jakým Karel IV. bezesporu byl, postavil tak jednoduchý hrad, vysvětlíme snad jedině tím, že počítal s Kašperkem a dalšími jeho strážnými hrady jako s opevněnými centry, kde by se v případě napadení země vojska pouze soustřeďovala. Následně by pak v poli napadala útočníka, který by vpadl do země.
Z vojenského pohledu se jedná o tzv. aktivní způsob obrany, kdy se sama armáda nebude bránit v pevnosti, aby nechala útočící vojska loupit a drancovat okolí, ale soustředěnými útoky bude usilovat o jejich co nejrychlejší zničení či aspoň vytlačení ze země. Naopak pasivní způsob obrany představuje málo mobilní armáda, spoléhající při obraně země na vojska bezpečně uzavřené v pevnostech. Československá vojenská doktrína ve třicátých letech 20. století preferovala spíše tento způsob obrany, i když se do výzbroje armády postupně prosazovaly zbraně pro aktivní způsob obrany jako byly moderní tanky a letadla.