9 – STEZKA STRÁŽCŮ HRANICE | Region Šumava - Bayerischer Wald

Vnitřní část objektu tvoří u typu A a B dvě střelecké místnosti, u ostatních je jedna. Zbraně byly umístěny v lafetách zavěšených ve střílnách. Tím bylo dosaženo lepšího míření. Otvor ve střílně mohl být tedy menší, a tím se snížila pravděpodobnost jeho zásahu nepřítelem. Tyto otvory se daly ještě zcela nebo zčásti zakrýt pancéřovými kryty, které byly součástí výbavy. K lafetě byla připojena plechová panoramatická mapa, na které zvláštní jehla ukazovala přesně místo v terénu, kam byla zbraň namířena. To umožňovalo přesnou střelbu i na „slepo“, např. skrz kouřovou clonu či v noci.

Plynové zplodiny vzniklé při střelbě byly zachycovány lapačem a odváděny navazujícími rourami týlovou stěnou mimo objekt. Pro pozorování okolí objektu byl určen zrcátkový periskop. Pro obranu nejbližšího okolí objektu byl určen granátový skluz, což byla zabetonovaná roura šikmo v úhlu 35°, opatřená uvnitř objektu lehce uzavíratelným krytem.

Stěny uvnitř objektů byly obloženy dřevem, které tlumilo hluk, poskytovalo tepelnou izolaci, chránilo proti případným odštěpům betonu při zásahu, sloužilo k uchycení výstroje a dalšího vybavení objektu.

U dvoustřílnových tvořilo posádku objektu 7 mužů. Velitel a jeho zástupce pozorovali periskopy situaci a řídili palbu. Kulomety obsluhovali dva střelci, dva pomocníci střelců plnili pásy nebo zásobníky, obsluhovali granátový skluz a hlídali vchodovou střílnu. Obsluhu ventilátoru a zásobování objektu měla na starost spojka.

Maskování bylo prováděno buď maskovacími barvami nebo maskovacími sítěmi. Podél týlové stěny a nad střílnami byla z armatury zhotovena oka („prasečí ocásky“) pro zavěšení drátu, který byl ukotven k zemi kolíky a na nějž se umisťovaly větve pro maskování.