5 – Stezka strážců hranice
Do období po únorových událostech roku 1948 spadají i legendy o Králi Šumavy, který převáděl přes hranice lidi, kteří nechtěli žít v komunistickém režimu. Dostupné dokumenty označují za nejpravděpodobnějšího Krále Šumavy horala německého původu Kiliana Nowotného, vulgo Sekáč. Jeho otec byl pašeráckou legendou a zahynul kulkou finanční stráže na hranici na počátku 20. let. Mladého Kiliana s sebou vodil po pašeráckých stezkách už od jeho 9 let.
V roce 1945 byl Nowotny odsunut do Německa. Spolupracoval s americkou
zpravodajskou službou a převáděl do Čech agenty a ven emigranty. K
cestám přes hranice používal staré stezky, pro které se vžilo označení
kanály.
Jednotlivé cestičky měly svá označení pomocí čísel. V příběhu Krále Šumavy se objevily kanály 1–59. Číselná označení pro stezky používala i komunistická Státní bezpečnost (StB).
Kanál č. 54 začínal u cihelny Pod Sloupem, několik kilometrů od Vimperka. Tam v obydlí Josefa Peka Nowotny vyzvedával lidi, kteří chtěli emigrovat. Pokračoval směrem na Michlovu Huť, do strmého kopce Kamenná (1.101 m), a dále pak k vesničce Nový Svět. Tady začínala nebezpečná část stezky, protože se přecházela Chalupská slať. Následovalo překročení Teplé Vltavy po lávce u Františkova, kde v roce 1950 málem sklapla léčka přichystaná StB. Z převáděné skupiny se zachránil pouze Král Šumavy. Odtud pokračoval podél Stolového hřebene směrem k Bučině,a někde v prostoru pramene Vltavy se definitivně octnul na německé straně hranice. Těmito místy dnes vede červená turistická značka.
Jednotlivé cestičky měly svá označení pomocí čísel. V příběhu Krále Šumavy se objevily kanály 1–59. Číselná označení pro stezky používala i komunistická Státní bezpečnost (StB).
Kanál č. 54 začínal u cihelny Pod Sloupem, několik kilometrů od Vimperka. Tam v obydlí Josefa Peka Nowotny vyzvedával lidi, kteří chtěli emigrovat. Pokračoval směrem na Michlovu Huť, do strmého kopce Kamenná (1.101 m), a dále pak k vesničce Nový Svět. Tady začínala nebezpečná část stezky, protože se přecházela Chalupská slať. Následovalo překročení Teplé Vltavy po lávce u Františkova, kde v roce 1950 málem sklapla léčka přichystaná StB. Z převáděné skupiny se zachránil pouze Král Šumavy. Odtud pokračoval podél Stolového hřebene směrem k Bučině,a někde v prostoru pramene Vltavy se definitivně octnul na německé straně hranice. Těmito místy dnes vede červená turistická značka.