4 – Stezka strážců hranice

V úseku naší naučné stezky naleznete několik betonových pevnůstek československé armády z druhé poloviny 30. let 20. století. Československo se v této době intenzivně připravovalo na obranu proti očekávané u útoku nacistického Německa, proto se rozhodlo zajistit svou hranici systémem opevnění. V našem prostoru se jedná o lehká opevnění vzor 37, lidov označované jako řopíky, protože jejich výstavbu řídilo Ředitelství opevňovacích prací.

Konstrukčně tyto pevnůs ky vycházely z pěchotního srubu těžkého opevnění. Využívaly vedení boční přehradné palby ze zbraní v hlavních střílnách. Objekty tvořily souvislé linie postavené v jednom i více sledech a navzájem se střelbou kryly. Ve směru k nepříteli byla mohutná čelní stěna bez střílen dosahující síly 80–100 cm, před kterou byla z nasucho naskládaných kamenů zbudována zeď – rovnanina, zasypaná pozvolně se svažující zeminou.

Nejčastější typ A má dvě střelecké místnosti. Neobvykle hustý výskyt výše uvedenýc typů je zapříčiněn patrně tím, želinie kopíruje dosti členitý terén, hlavně v prostoru Šumavy, takže netvoří obvyklou přímku jako v rovinatých oblas- tech. Objekty B jsou také dvoustřílnové, ale jedna střílna slouží pro boční palbu podél linie a druhá, u stěná v čelní stěně, zase naopak pro přímou palbu proti postupujícímu nepříteli. V členitém terénu jihozápadních Čech se setkává- me s tímto typem poměrně často. Typ D byl jednostřílnový. Nejčastěji byl využíván v prudkých svazích, často měl střežit silnice v údolí. Názornou ukázkou je o uplatněn množství „déček" v údolí řeky Otavy v blízkosti Annína. Jeho konstrukce nejvíce připomíná polovinu objektu typu A.

Mapa