2 – Stezka strážců hranice
Husté pohraniční hvozdy obepínající Čechy byly sice výhodné z hlediska obrany země proti napadení zvenčí, postupně se však stále více projevovaly nevýhody takovéto uzavřenosti. Karel IV. usiloval o větší obchodní propojení Čech se západní Evropou, a proto po roce 1356 nechal zřídit dvě obchodní komunikace spojující Kašperské Hory s Pasovem. Starší a známější se nazývala Zlatá stezka a hranici překračovala na Bučině. Mladší a méně známá Zlatá cesta překračovala hranici přes Modrý sloup. Strážit bezpečnost obchodníků měla posádka královského hradu Kašperk, který se začal z příkazu Karla IV. stavět ve stejném roce. Zlatá cesta měla být na středověké poměry pokročilejším typem komunikace. Podle Karlova privilegia pro Kašperské Hory z roku 1366 se po ní již nepřenášelo zboží na hřbetech soumarů jako kdysi, ale jezdily po ní kupecké povozy. Tato komunikace byla tedy takovou středověkou mezinárodní dálkovou silnicí. Vedle soli se z Podunají do Čech dováželo např. bavorské plátno, „víno, koření a další zboží vč. luxusních předmětů jako byly např. drahé látky. Z Čech se naopak vyváželo obilí, slad, med, máslo, sádlo, vejce, ryby a přeháněl se dobytek. Cestování ve středověku nebylo příliš bezpečnou, ale ani lacinou záležitostí. Po dokončení kašperskéhorské Zlaté stezky na ní kašperskohorští měšťané získali právo obchodního skladu. Podle Karlova nařízení, museli všichni kupci, kteří využívali k cestě kašperskohorskou větev Zlaté stezky, přes noc zůstat v Kašperských Horách i se svými povozy. Takovéto přenocování sice zaručovalo bezpečí, ale samozřejmě stálo kupce poplatek za svůj pobyt i za zboží, které vezl.