3 – ŽELEZNÁ OPONA | Region Šumava - Bayerischer Wald

V létě 1948 se do organizování přechodů přes hranice zapojili i klatovští členové Junáka. Oficiálně po vzoru léta 1947 vybudovali ve spolupráci s pražským ústředím v červnu na Šumavě několik táborů, z nichž měli skauti vyrážet do lesů na sběr borůvek a dalších lesních plodin na podporu hospodářství republiky. Velitelství bylo umístěno na Šerlově dvoře nedaleko Prášil a v jeho okolí pak vyrostlo dvacet táborů. Na celé Šumavě jich skauti toho léta vybudovali celkem 68 a prošlo jimi více než 1500 brigádníků. Příslušníkům SNB, kteří v tu dobu přebírali ostrahu hranice, se řetězec skautských základen umístěných často v těsné blízkosti hranice nelíbil. Klatovští skauti vybudovali po trase k Železné Rudě pět táborů, jejichž umístění bylo následující: Lipplova pila, Nový Brunst, Starý Brunst, Gerlova Huť a Nová Hůrka. Připravili tak navigační řetěz záchytných bodů pro emigranty. Všechny osoby mířící do zahraničí byly před cestou instruovány, že pokud je u hranice zastaví hlídka SNB, mají se odvolávat na návštěvu „svých“ dětí v některém ze zmíněných táborů nebo příbuzných a známých z řad vedoucích v těchto základnách. Popsanou cestou prchl dne 22. srpna 1948 do Bavorska profesor Bohumil Černý z Prahy, zakladatel ilegální celostátní organizace „Černý lev“. Počet osob, které tohoto letního únikového kanálu využily, se odhaduje na 80. Na konci září 1948 StB tuto cestu odhalila. Několik členů klatovského Junáka stačilo dne 20. září uprchnout do exilu. K zatýkání mezi skauty v Klatovech došlo poprvé 25. listopadu 1948, kdy v osobním autě mířili k Železné Rudě Vladimír Bláha (přezdívkou „Dráček“) a majitel instalatérského podniku v Klatovech (zároveň majitel auta) Vladimír Pálka s další zájemkyní o únik na Západ, bývalou úřednicí předsednictva vlády Pavlou Pavlovou. Po výsleších došlo k dalším raziím v Klatovech a v Praze. Počet zadržených rostl. Některým se podařilo utéct přes hranice (například dne 2. prosince 1948 zmizel zaměstnanec MNV Klatovy Antonín Šplíchal a železnorudský farář páter Josef Peksa). Soudy s mladistvými, které skončily 8. června 1949, byly zpočátku nezvykle mírné, od tří do deseti měsíců. Členové Junáka, kteří zůstali neodhaleni, však v činnosti pokračovali. Soustředili se na spolupráci s americkou zpravodajskou službou CIC. Depeše v podobě šifrovaných dopisů přes hranice převáželi železničáři Karel Baštář a Václav Ripla, kteří pravidelně jezdili na hraniční nádraží Železná Ruda – Alžbětín. Jeden z klatovských skautů, student Karel Dušek, však zradil a uvolil se ke spolupráci s StB. Mezitím si někteří odsouzení odpykali své tresty a chtěli se znovu vrhnout do odboje. Situace byla však již složitější. Proto se rozhodli pro emigraci do Bavorska. Převaděčem se v několika případech stal bývalý činovník Junáka Miroslav Kubát ze Skelné Huti u Nýrska. K přechodům využíval cesty kolem Zadních Chalup a Špičáku. Ovšem agenti StB z uprchlických táborů v Německu na něj upozornili a byl zatčen. Po zajištění i jej StB zlomila ke spolupráci a stal se z něj agent s krycím jménem „Míra“. Miroslav Kubát ve spolupráci s dalšími dvěma agenty StB a bývalými skauty Dušanem Gregorou a Karlem Loulou pomohli svým chlebodárcům zlikvidovat nově se rodící skautskou základnu pro převádění lidí přes Šumavu umístěnou na Lipplově pile nedaleko Javorné. Na přelomu jara a léta 1951 proběhlo zatýkání a soudní tribunál tentokráte již k zadrženým mírný nebyl. Některé další skauty přiměla hrozba vysokých trestů ke spolupráci s StB (například Vladimíra Bláhu „Dráčka“). Ostatní čekalo mnoho let ve vězení.

Drama se smutným koncem se odehrálo nedaleko obce Zadní Chalupy u Nýrska ve čtvrtek 12. srpna 1948. Vše začalo konfliktem mezi dosídlencem z Rumunska Štefanem Linguarem a skupinkou německých mužů, patrně původních obyvatel obce. Jmenovaný dostal od správce hospodářského dvora na Hamrech za úkol pomoci Kláře Tremlové, Němce, která se na Šumavu vracela z vnitrozemí ČSR, vozem odvézt věci na samotu Kuckenmühle. Zpět měl na korbě dopravit slámu ze Zadních Chalup. Při nakládání věcí na vůz se však náhle objevil neznámý muž, který po několika slovech napadl údery pěstí Štefana Linguara, povalil jej na zem, rychle odpřáhl koně a ujel na něm k nedaleké hranici. Když se napadený vzpamatoval, začal z místa utíkat, ale z lesa vyběhlo několik mužů německé národnosti a poraněného dosídlence několikrát udeřili a kopli. Po tomto ataku zmizeli zpět v lese. Potlučený Štefan Linguar došel na stanici SNB v Nýrsku a napadení ohlásil. Tvrdil, že všichni útočníci byli vyzbrojeni samopaly a nesli koše snad s hřebeny na sběr borůvek. Velitel stanice nadporučík Karel Kadlec okamžitě vyhlásil poplach útvarů SNB Hamry a Svatá Kateřina. Úkol zněl zajistit všechny Němce, kteří v prostoru na české straně hranice sbírají borůvky. Celkem hlídky SNB zadržely deset Němců sbírajících tyto lesní plody v blízkém okolí Zadních Chalup. Velitel zásahu nadporučík Karel Kadlec nařídil všem zajištěným, že mají položit na zem nádoby s nasbíranými borůvkami a sdělil jim, že budou ke konfrontaci s napadeným Štefanem Linguarem eskortováni na oddělení SNB v Hamrech. V tu chvíli však jeden z Němců vyskočil a utíkal do hustého lesa. Dva ze zasahujících příslušníků SNB, strážmistr Jan Konarovský a strážmistr Jaroslav Cerha nejprve křičeli výzvy k zastavení, když je však prchající neuposlechl, dal velitel zásahu povel k palbě. Jedna z kulek zasáhla prchajícího rovnou do srdce a na místě jej zabila. Jeho identifikaci provedl ihned další ze zadržených, Josef Brandl, protože se jednalo o jeho bratra Ludwiga. K mrtvole byl přivolán napadený Štefan Linguar. Ten jej však nepoznal. Pravého pachatele odhalila německá policie téhož dne v osobě z ČSR odsunutého Aloise Geigera. Ukradený kůň byl přes hranice vrácen a opačným směrem putovala skupina německých sběračů borůvek zajištěných při zátahu. Ostatky Ludwiga Brandla byly uloženy na hřbitově v Hamrech. Prošetření oprávněnosti použití zbraně proti prchajícímu, které provedlo velení útvaru SNB 9600, skončilo konstatováním, že oba střelci konali správně.